2015

3 číslo / ročník 3

Kdy je dítě připravené na školní docházku

V souvislosti se zahájením školní docházky jde především o to, aby naše dítě pracovalo v souladu se svými osobními možnostmi a bylo šťastné, spokojené a dlouhodobě motivované. Podmínkou úspěšného zapojení dítěte do první třídy základní školy je jeho přiměřená školní zralost (o ní jsme psali v minule) a připravenost v oblastech, ke kterým mohou významně přispět rodiče všestrannou podporou.

Tělesný vývoj a zdravotní stav dítěte – posuzuje dětský či odborný lékař. Pozornost je nutné věnovat především dětem s drobnější tělesnou konstitucí, dětem předčasně narozeným s nízkou porodní hmotností, s možnými problémy ve vývoji motoriky, řeči… Důležité je také posouzení důsledků různých smyslových a tělesných vad, případně chronických onemocnění na celkový vývoj dítěte. Omezením pro zapojení do školy může být i častá nemocnost dítěte, která komplikuje možnost jeho postupné plynulé adaptace na školní prostředí.

Poznávací (kognitivní) funkce:

Tato oblast v širším pojetí zahrnuje celou řadu funkcí.

• Věku přiměřená vyspělost rozumových schopností, kdy dítě zvládá jednoduché logické a myšlenkové operace - dokáže myslet na úrovni analogií (tma-noc), odlišit rozdíly mezi věcmi či vnímat jejich podobnost, dále pak generalizovat (např. pojmenovat jedním slovem auto, vlak, kolo), určit příčinu a následek.
• Patří sem též všeobecná informovanost - znalost svého jména a adresy, základních poznatků o rodině a svém okolí a další informace z běžného života dítěte.
• Motorické funkce (vizuomotorika, grafomotorika), kde jde o rozvoj jemné a hrubé motoriky a koordinace oka a ruky při kresebných projevech. Dítě by mělo mít dostatek příležitosti k rukodělným činnostem, k pohybovým aktivitám. Velikou pozornost je třeba věnovat správnému úchopu tužky i postavení celé ruky a těla při kreslení. U předškolního dítěte by také mělo být jasné, kterou rukou bude ve škole psát (při nejasnostech v této oblasti je vhodné podrobnější vyšetření ve školském poradenském zařízení (pedagogicko-psychologické poradny nebo speciálně pedagogického centra).
• Důležitou oblastí je celková úroveň řeči i komunikativních dovedností. Dítě by mělo již správně vyslovovat všechny hlásky, mluvit ve větách a vyprávět příběh nebo popsat situaci. Mluva by měla být gramaticky správná, slovní zásoba pak přiměřená jeho životní zkušenosti. Dítě by mělo umět vést rozhovor a vedle slov v něm používat i neverbální komunikaci.
• Zásadní význam pro rozvoj řeči má sluchové vnímání, popř. fonologické uvědomění. Jde o schopnost naslouchání příběhů, vyprávění, schopnost lokalizace zvuků, určení zdroje zvuku, vnímání rytmu, rozlišení zvuků. K obtížnějším činnostem pak patří roztleskání slova na slabiky, určení první, případně poslední hlásky ve slově. Sluchovou paměť podpoří učení básniček, říkanek (nejlépe s pohybovým doprovodem), předávání vzkazů apod.
• Zdárný rozvoj zrakového vnímání je podmínkou pro budoucí nácvik základních školních dovedností – čtení, psaní, počítání. Dítě by mělo rozlišit a pojmenovat základní barvy, rozeznat obrázek na pozadí, vyhledat určité předměty v komplexním obrázku, porovnat obrázky a najít jejich rozdíly. Mělo by rozeznat obrazce podle tvaru, velikosti, polohy. Mezi vhodné činnosti patří pexeso, puzzle, skládání obrázků, stavění ze stavebnic podle předlohy apod. Při vyplňování pracovních listů je důležité vést dítě k práci po řádcích zleva doprava, lépe tak bude připraveno pro budoucí čtení.
• Vnímání prostoru pomáhá rozvoji pohybových aktivit, grafomotoriky, zřejmá je souvislost s rozvojem početních dovedností. Jde o správné chápání pojmů nahoře – dole, vpředu – vzadu, vpravo – vlevo. Patří sem též správné používání předložkových vazeb před, do, za, v, pod, vedle, mezi, hned před, hled vzad a pojmů jako je nízko, vysoko, blízko, daleko, první, poslední.
• Vnímání času je podmínkou pro uvědomování si časové posloupnosti, pro odhad času na splnění úkolu. Dítě by mělo rozumět pojmům ráno, poledne, odpoledne, všední den, víkend.
• Na rozvoji matematických představ se podílí výše popsané schopnosti a dovednosti. Základem jsou předčíselné představy, ze kterých se utvářejí číselné představy (určování počtu, chápání čísla, číselné řady, číselné operace). Jde o dlouhodobý proces, kdy se dítě učí porovnávat, třídit podle barvy, velikosti, tvaru i podle více kritérií, řadit předměty podle velikosti. Pracujeme nejprve s konkrétními předměty, až později s obrázky. Mělo by zvládnout číselnou řadu do šesti, odhadnout množství do třech.

Práceschopnost (pracovní předpoklady a návyky)

Pro přiměřené využití své mentální kapacity dítě potřebuje mít zájem o učení a chuť poznávat (být motivované). Mělo by se umět záměrně soustředit a vyvinout určité úsilí k vyřešení úkolu, také dokončit práci i v případě, kdy už ho tak nebaví jako na začátku. Důležitý je věku přiměřený smysl pro zodpovědnost, povinnost. Dále se předpokládá určitá míra samostatnosti například při přechodu od jedné činnosti ke druhé, při samostatné práci podle určitého zadání.

Úroveň práceschopnosti souvisí s procesem vyzrávání centrálního nervového systému, s vyzráváním osobnosti, ale také s úrovní výchovy dítěte (důležité je vytvoření a respektování smysluplných pravidel, hranic, také vedení dítěte k plnění drobných úkolů v domácnosti). To by mělo být přiměřeně zaměstnáno a motivováno k různým činnostem, při hře by mělo umět prohrát, střídat se v řadě, brát ohled na ostatní.

Emocionálně-sociální zralost

Od dítěte vstupujícího do školy se očekává jistá míra citové stability, sebekontrola a sebeovládání. Je však třeba mít na mysli, že každé dítě je svébytná a jedinečná osobnost a že je důležité porozumět jeho projevům a chápat jeho reakce.

Určité sociální dovednosti se dají shrnout pod pojem adaptibilita dítěte. Jde například o to, že se dítě dokáže odloučit od rodiny, být v prostředí s jinými lidmi, respektovat autoritu, rozumět základním společenským pravidlům a respektovat je. Důležité je začlenění do vrstevnického kolektivu, navázání funkčních vztahů, což velmi souvisí s úrovní sebedůvěry dítěte. Rozvoj emočně sociální zralosti je dlouhodobý proces, probíhající již od narození dítěte. Jeho důležitou podmínkou je bezpodmínečná rodičovská láska k dítěti, přiměřená pozornost a pochopení.

Zdaleka nejde o vyčerpávající popis všech oblastí důležitých pro úspěšný vstup dítěte do školy. K danému tématu existuje na knižním trhu celá řada publikací, ve kterých rodiče najdou mnoho inspirace k rozvoji svého dítěte.

2 číslo / ročník 3

Je naše dítě zralé pro školu?

Výše položená otázka každoročně zaměstnává část rodičů, jejichž děti jdou k zápisu do první třídy. Zvládne naše dítě tu velikou životní změnu? Bude se umět soustředit na vyučování? Půjde mu učení? Jak moc mu bude vadit přetrvávající vada výslovnosti? Tyto i mnohé další pochybnosti vedou rodiče k úvahám o vhodnosti odložení povinné školní docházky.

Na rodičovské postoje působí i názory vyučujících v mateřské škole, ve škole při zápisu dítěte, popřípadě názory dalších odborníků, ke kterým s dítětem docházejí (klinický logoped, klinický psycholog, dětský psychiatr…), a kteří často přímo doporučují požádat o odklad. Rodiče uvažují i v kontextu svých zkušeností se školou u starších dětí či v širší rodině a působí na ně pochopitelně i celková společenská atmosféra. Tlak na výkon a úspěch (často za každou cenu) je v některých společenských skupinách velmi silný a vede pak k úvahám, že „starší“ dítě bude podávat lepší výkony.

V případě nejistoty pomůže poradna

Z poradenských zkušeností vyplývá, že pro přijetí role žáka a pro budoucí školní prospívání dítěte je velmi důležitá jeho zralost a připravenost v době nástupu do školy, a to jak po stránce fyzické, tak i mentální, emočně sociální a pracovní. V případě nejistot můžeme v poradně cíleně zaměřeným vyšetřením posoudit vývojovou úroveň dítěte.

Zjistíme silné i slabší stránky dítěte, popíšeme oblasti, ve kterých již školní zralosti dosahuje i oblasti, kde je ještě nezralé, zmapujeme případná rizika související s budoucím zaškolením, doporučíme vhodné postupy k vedení a rozvíjení dítěte. Odklad školní docházky pak doporučujeme v případě, že vyšetření ukáže jasné projevy nezralosti a nepřipravenosti pro školu ve více sledovaných oblastech a rizika zaškolení v řádném termínu vyhodnotíme jako značná. Situaci dítěte posuzujeme v co nejširších souvislostech (dosavadní životní zkušenosti dítěte, rodinný kontext, informace od pedagogů z mateřské školy, podmínky, v jakých má být dítě vzděláváno…).

Odklad upravuje zákon

Na tomto místě je vhodné připomenout, že povinná školní docházka je v našem školském systému uzákoněna na dobu, kdy dítě dovrší šest let. Většina dětí v této době do školy vstupuje a úspěšně se začlení do vzdělávacího procesu.

Ve školském zákoně (Zákon 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávánív platném znění)se k této problematice v § 37 říká:

„(1) Není-li dítě po dovršení šestého roku věku tělesně nebo duševně přiměřeně vyspělé a požádá-li o to písemně zákonný zástupce dítěte do 31. května kalendářního roku, v němž má dítě zahájit povinnou školní docházku, odloží ředitel školy začátek povinné školní docházky o jeden školní rok, pokud je žádost doložena doporučujícím posouzením příslušného školského poradenského zařízení a odborného lékaře nebo klinického psychologa. Začátek povinné školní docházky lze odložit nejdéle do zahájení školního roku, v němž dítě dovrší osmý rok věku.

(2) Při zápisu do prvního ročníku základní škola informuje zákonného zástupce dítěte o možnosti odkladu povinné školní docházky.

(3) Pokud se u žáka v prvním roce plnění povinné školní docházky projeví nedostatečná tělesná nebo duševní vyspělost k plnění povinné školní docházky, může ředitel školy se souhlasem zákonného zástupce žákovi dodatečně v průběhu prvního pololetí školního roku odložit začátek plnění povinné školní docházky na následující školní rok.

(4) Pokud ředitel školy rozhodne o odkladu povinné školní docházky podle odstavce 1 nebo 3, doporučí zároveň zákonnému zástupci dítěte vzdělávání dítěte v přípravné třídě základní školy nebo v posledním ročníku mateřské školy, pokud lze předpokládat, že toto vzdělávání vyrovná vývoj dítěte.“

Rodičovská péče o dítě v předškolním věku by v každém případě měla směřovat k  všestranné podpoře jeho vývoje ve všech oblastech důležitých pro budoucí vzdělávání, přičemž nejde o to, aby dítě v každé chvíli podalo ve škole bezchybný výkon, ale aby pracovalo v souladu se svými osobními možnostmi a bylo šťastné, spokojené a dlouhodobě motivované.

A které že oblasti to jsou? O tom si můžeme povědět něco příště.

1 číslo/ ročník 3

Když je učení pro školáka mučení

Vstup do školy bývá pro dítě důležitou životní událostí, která je celou jeho rodinou prožívána s velikým očekáváním i přesvědčením, že vše bude postupovat co nejlépe a dítěti se bude dařit. Co však dělat ve chvíli, kdy se objeví s učením nějaké potíže?

Prvním odborníkem, se kterým by rodiče měli navázat spolupráci, je učitel. Ten dítě zná, může provést pedagogický rozbor situace a s rodiči naplánovat postup, kterým společně dítě podpoří (například pravidelné schůzky, postupné domácí provádění učitelem zadaných úloh, úprava postupů využívaných při vyučování apod.).  Pokud ve vymezeném čase nedojde k očekávanému zlepšení, je vhodné přistoupit k dalšímu kroku, kterým je spolupráce se školním psychologem či školním speciálním pedagogem (pokud tyto odborníky škola má), popřípadě s pedagogicko-psychologickou poradnou. Zde je možné podrobným vyšetřením posoudit příčiny výukových obtíží, navrhnout postup k jejich zmírnění a realizovat speciálně pedagogickou, popřípadě psychologickou podporu.

Nejčastější příčiny obtíží

1. Psychická nezralost dítě v době nástupu do školy, která se může projevit obtížemi v přizpůsobení se školnímu režimu a v přijetí role žáka, nadměrnou unavitelností, obtížemi s udržením pozornosti, nesamostatností, celkově nízkou úrovní práceschopnosti.

2. Nerovnoměrný či celkově se opožďující psychický vývoj dítěte. Pozorujeme nápadné rozpory ve školních výkonech, celkově pomalejší rozvoj většiny školních dovedností, obtíže s pamětí, s pochopením učební látky. 

3. Nevhodná podpora rozvoje dítěte v rodině (nevhodná výchova, nedostatek podnětů…), popřípadě ve škole (zvolená metodika výuky). Dítě může v kontaktu s vrstevníky či dospělými používat způsoby chování, které jsou okolím odmítané, může se u něho projevovat nízká motivace k učení a negativní vztah ke škole, popřípadě celkově nízká úroveň práceschopnosti. Výukové těžkosti mohou souviset i s použitou metodou výuky (například genetická metoda výuky čtení u dítěte s výrazným oslabením v oblasti vnímání může vést k potížím při rozvoji čtenářské dovednosti).

Specifické poruchy učení:

• Dyslexie - může postihovat rychlost čtení (dítě má potíže se spojením hlásek do slabik, slabik do slov, čte dvojitě, se zárazy), správnost čtení (chyby se nejčastěji týkají záměny písmen, domýšlení koncovek, nerespektování délek a měkkosti….), porozumění čtenému textu
• Dysortografie - porucha pravopisu projevující se specifickými dysortografickými chybami (vynechání čizáměny písmen, vynechávání znamének, nerozlišování hranice slov…). Negativně bývá ovlivněn i proces uplatňování gramatických pravidel.
• Dysgrafie - porucha psaní postihující úpravu a čitelnost písemného projevu, osvojování si jednotlivých tvarů písmen, jejich umístění na řádku, sklon, velikost.
• Dyskalkulie - postihuje matematické představy, operace s čísly, prostorové představy při práci s čísly i při geometrii.

Je nutné si uvědomit, že ne každé pomalé čtení je dyslexie, ne vždy je možné obtíže v pravopise vysvětlit dysortografií, obtíže v matematice dyskalkulií. Vždy je nutné brát do úvahy individuální tempo dozrávání, úroveň a strukturu rozumových schopností a další okolnosti, mající na rozvoj školních dovedností vliv.

Hyperkinetický syndrom s poruchou pozornosti (ADHD)

Mezi nejčastější projevy patří zvýšený pohybový neklid, poruchy soustředění, emoční nestabilita, celkově nízká úroveň práceschopnosti a sebekontroly, nerovnoměrný rozvoj vnímání, motoriky, myšlení.

V případě potřeby můžete zažádat o pomoc v pedagogicko-psychologické poradně prostřednictvím formuláře Žádost o poradenskou službu, který spolu s dalšími informacemi naleznete na www.pppcb.cz.

2013

2 číslo/ ročník 1

Poprvé do mateřské školy bez obav

Začátek školního roku se kromě prvňáků, kteří zahajují školní docházku, stává významným dnem také pro děti, které nastupují do mateřské školy. Pro ty to vůbec poprvé znamená možnost vstoupit do kolektivu a interakce s vrstevníky, které zatím potkávaly pouze na dětském hřišti. Rodiče mohou dítě na vstup do školky připravit vhodnými výchovnými postupy.

• S dostatečným předstihem se v mateřské škole informujte o tom, co bude vyučujícími od vašeho dítěte očekáváno v oblasti chování a různých, především sebe obslužných dovedností a přizpůsobte tomu své výchovné postupy.
• Podporujte samostatnost dítěte při běžných denních činnostech (oblékání, jídlo, základní hygiena), dítěti pomáhejte, ale nedělejte činnosti za něj. Rodičovská trpělivost se vyplatí.
• Učte dítě tomu, aby dokázalo srozumitelně sdělit dospělému své potřeby i přání.
• Trénujte odloučení dítěte od rodičů nejdříve v bezpečných podmínkách širší rodiny. Myslete na to, že samostatnost dítěte v době, kdy je mimo rodinu, velmi souvisí s tím, jak emočně takové odloučení zvládnete vy rodiče. Především pro maminky to bývá složitý úkol. Důvěřujte svému dítěti, často zvládne víc, než si myslíte.
• Vyhledávejte takové aktivity, kdy bude mít vaše dítě možnost být v dětském kolektivu (dětská hřiště, aktivity v mateřských centrech apod.) a podporujte jeho vrstevnické kontakty.
• Vytvořte dítěti postupně pravidelný denní režim (doba jídla, her, odpočinku) a co nejvíce ho přizpůsobte budoucímu režimu v mateřské škole.
• Učte dítě respektovat dospělou autoritu, vlídná důslednost a trpělivost jsou zde na místě.
• Nestrašte děti mateřskou školou. Výroky typu „počkej, ve školce ti ukážou, jak se poslouchá“ apod. mohou budoucí adaptaci dítěte i jeho vztah ke školce velmi zkomplikovat.
• Pokud se již den nástupu do školky blíží, povídejte si s dítětem o tom, co ho čeká, jak to ve školce bude probíhat, na co se může těšit. Kdo a kdy ho bude do školky doprovázet.
• Důvěřujte vyučujícím v mateřské škole, komunikujte s nimi od počátku, nechte si poradit, co můžete udělat pro podporu svého dítěte.

Hurá do školy – motivujte školáka

Ať už máme doma prvňáka, nebo dítě již několik let školou povinné, jedno mohou mít v souvislosti s koncem prázdnin společné. Jsou to obavy s příchodem školních povinností. Jak školákům začátek školy usnadnit, na to jsme se zeptali psycholožky PhDr. Hany Plucarové, vedoucí pracoviště Pedagogicko psychologické poradny v Českých Budějovicích.

Začátek školní docházky představuje pro dítě jistě zásadní životní změnu, jaké oblasti postihuje? Jakou zátěž představuje pro psychiku dítěte?

Změna je to opravdu zásadní, vždyť jde o přijetí a vyrovnání se s novou sociální rolí, což klade na dítě mnoho nároků ve více oblastech současně. Nejen, že se začíná učit základním školním dovednostem – čtení, psaní, počítání, ale musí se vyrovnat s novým prostředím, zvýšenou zátěží i nároky na samostatnost, s větší zodpovědností za sebe a své chování. To vše předpokládá, že je dítě pro školu zralé a připravené po stránce rozumové, emočně sociální, pracovně volní, v oblasti vnímání a grafomotorických dovedností. Velmi důležitá je úroveň řeči, její obsahová stránka (úroveň vyjadřování a aktivní i pasivní slovní zásoby) i výslovnost. V posledních letech se velmi zvyšuje počet dětí s logopedickými vadami, především patlavostí. Je zodpovědností rodičů, aby se u dítěte řeč rozvíjela co nejlépe a v době nástupu do školy již byla pokud možno bez vad výslovnosti.

Můžeme jej před nástupem do školy uklidnit a povzbudit?

Myslím, že by to dokonce mělo být cílenou rodičovskou snahou. Důležitá je podpora zdravé dětské sebedůvěry, pochopení dospělých pro „dětská trápení“ i drobné nezdary, obavy a nejistoty. Vhodné je s dítětem o škole v klidu povídat, zajímat se o všechno, o čem v souvislosti se školou přemýšlí a jeho otázky mu pravdivě a věku přiměřeně zodpovědět. Nestrašit školou. Ujistit dítě, že ho máme rádi, že ho vždy podpoříme, a že se nemusí bát případných nezdarů.

Obavy ze zahájení školního roku se mohou týkat i starších žáků. Jak bychom měli postupovat v jejich případě?

Pokud jsou tyto obavy již důsledkem nějakých nepříjemných zkušeností z dřívější doby, dejme dítěti najevo bezpodmínečnou rodičovskou podporu („společně můžeme mnohé překonat“, „chyba je příležitost k zamyšlení a ke hledání cest ke zlepšení, není třeba se jí bát“…).

Respektujme učitelskou autoritu i školu jako takovou, komunikujme s učiteli a získejme informace o tom, v čem je naše dítě dobré, a co a jak by mělo procvičovat.

Především na prvním stupni základní školy zopakujme s dítětem na konci prázdnin učivo z předešlého školního roku. Za tímto účelem lze v knihkupectvích zakoupit celou řadu pracovních sešitů.