(+420) 386 801 623

Nejčastěji kladené otázky a řešené problémy

 Jak říci o rozvodu dětem 

Někalikatero“ pro vás, abyste při rozvodu mysleli i na své děti:

  • Rozvod je stresová situace pro všechny, tedy i pro vaše dítě se jedná o psychicky zátěžovou skutečnost.
  • I kdyby rodiče opravdu dokázali před dětmi neventilovat své vzájemné negativní emoce a nehádat se, i když to není moc pravděpodobné, není dítě nepříjemné atmosféry jejich debaklového vztahu uchráněno. Doma je v každém případě napětí. Vnímají, že doma je „něco jinak“, že doma je „něco špatně“. Není tedy dobré dítě nechávat dlouho v nejistotě, psychickém nekomfortu – ztrácí tak rychle pocit bezpečí, má obavy a strach „z neznáma“. Po sdělení se „z neznámého“ stane „známé“, a i když to jistě neznamená, že dítě se s tím spokojí, porozumí tomu a přijme to bez emocí, má od té chvíle možnost se se situací začít sžívat, začít se s ní vyrovnávat. Známé je bezpečnější než neznámé. Když je rozhodnutí rodičů o rozvodu jasné – definitivní, informování dítěte je již nevyhnutelné.
  • Na sdělení dětem, že se rodiče rozcházejí, není nikdy ta „správná“ doba. Ale rozumní rodiče by měli dokázat sdělit takovou skutečnost citlivě, co možná nejšetrněji a bez negativních emocí.  Sdělit své rozhodnutí o změně v rodinných podmínkách by měli dětem sdělit oba rodiče. Ve sdělení se mohou střídat, a když bude mluvit jen jeden, je nutné, aby druhý z rodičů sdělované informace souhlasně dotvrdil. Informace by měla proběhnout v klidné atmosféře, měla by být formulována jasně a přiměřeně věku dítěte. Je nutné zdůraznit, že pro něj se na lásce rodičů k němu nic nemění. Rodiče by dětem rozhodně neměli sdělovat konkrétní důvody, které je k rozhodnutí se rozejít vedly, kdo je v očích koho větší viník rozpadu vztahu. To, že se nemají již rádi, nebo že jeden druhému třeba nějak ublížil, to nejsou informace, které by dítě potřebovalo vědět. Má rádo oba rodiče (pokud nehovoříme o excesech v přístupu rodiče k dítěti) a negativní informace o jednom, druhém či k oběma z nich jsou pro dítě zátěžové.
  • Je vhodné například sdělit, že: dohodli jsme se, že taťka (pořád to ve většině případů platí) s námi už bydlet nebude, my zůstaneme spolu tady, táta bude mít byt jinde, kde ty u něj budeš mít svůj pokojíček a budeš se s ním často vídat i u něj spát. Pak zase budeme my tady spolu a pak se zase uvidíš s taťkou a takhle si to budeme teď střídat. Pořád tě oba máme moc rádi, jen už spolu všichni bydlet nebudeme.
  • Buďte připraveni na to, že děti se budou vyptávat. Jejich otázky „nezahrávejte do autu“, ale odpovídejte jim na to, co potřebují vědět, na to, co se jich týká. Na otázky typu „Proč se rozvádíte? Proč už spolu nechcete být? ….“ stačí odpovídat, že „jste si už nerozuměli, a to že dospělým může stát a stalo se to i vám“. Určitě najdete i ve vašem okolí případy, kdy je v takové situaci jiné dítě, a to dítěti můžete připomenout.
  • Rozhodně děti opakovaně ujistěte, že to, že se rozcházíte, není jejich vina, že se to týká jen a jen vás rodičů. Můžete i od nich slyšet „vy už spolu nebudete, protože mě nemáte rádi“? Nebo si to mohou jen myslet. Děti mají často tendence zpracovávat takovou situaci „proti sobě“, hledat vinu u sebe.
  • Po sdělení by oba rodiče měli zůstat dítěti nablízku a citlivě mu pomoci se zklidnit. Ale věty „neplač, to bude dobrý, to přejde“ nejsou na místě. Za prvé to hned nepřejde, za druhé je pro dítě potřebné si odžít pro něj emoční záležitost - potřebuje to a neublíží mu to. Uvolní se tak jeho vnitřní napětí a je to zdravější, než když se dítě uzavře do sebe a „necháme prostor jeho fantazii“. Každé dítě reaguje v různých situacích jinak, není daná jistá, předvídatelná reakce. Někdy se setkáme s velmi emotivním chováním hned, někdy až později, má emoce a napětí v sobě, uzavírá se do sebe. Někdy se stresová situace projeví v psychosomatických potížích (bolesti břicha, hlavy, problémy s jídlem, potíže se spánkem a další, ve zvýšeném psychomotorickém neklidu, poruchách koncentrace pozornosti, agresivním chování, větším „zlobení“. Dítě rozhodně bude potřebovat vaši emoční podporu, klidné a trpělivé chování, vaše pochopení.
  • Je dobré se i dohodnout = připravit si „plán odlučování“ a zvykání dítěte na nové uspořádání v kontaktech (co a jak bude dál). Kontakty s rodičem, který nebude mít dítě v péči, by měly být zpočátku co nejčastější. Dítě by také předem mělo znát náplň – program času stráveného s druhým rodičem, posiluje to jeho pocit jistoty.
  • Samozřejmostí by měla zůstat komunikace mezi rodiči. Je potřebné se vzájemně objektivně informovat o tom, jak dítě odloučení snáší, jak se dítě chovalo. Někdy se dítě v případě rozvodu rodičů vůbec poprvé dostane do situace, kdy tráví noc v jiném prostředí než v dosavadním „doma“, kdy tráví noc bez přítomnosti druhého z rodičů. Je to pro něj nové, a může mít z takové situace obavy, nemusí se cítit bezpečně.
  • Velmi důležité, nutné je, aby rodiče zpracovali a ovládali své eventuální negativní emoce vůči bývalému partnerovi a nepřenášeli je na dítě! Často rodiče říkají, že před dítětem o druhém rodiči špatně nemluví. Pokud je tomu tak, je to tak jedině správné, ale nejde jen o slovní vyjadřování. My své emoce a postoje nevyjadřujeme jen slovně, hodně totiž za nás „mluví“ i řeč těla. Aby si dítě zachovalo pozitivní obraz o obou rodičích, je pro něj velmi důležité! Rozhodné ne platí manipulování dítěte proti druhému rodiči, nezneužívat poměrně vysokou dětskou sugestibilitu. Dítě není nástroj pomsty, prostředník pro „vyřizování si účtů“. Všichni, kteří se na výchově dětí či občasné péči podílejí, by se měli chovat tak, aby jejich chování u dětí podporovalo zklidnění a psychickou stabilizaci. Pokud to nedokážete, buďte si jisti, že to ovlivní povahové rysy jeho osobnosti a do budoucna si to ponese jako stálou zátěž. Ať už v podobě výchovných nebo výukových obtíží, neurotického reagování, zvýšené psychické tenze a úzkostného chování či dalších i v dospělosti. Stejně jako se lži, polopravdy a manipulace v pozdější době, kdy si dítě již dokáže udělat obraz o situaci a je zvýšeně kritické, skoro jistě obrátí proti vám.
  • Rozhodně dodržujte dítěti dané sliby, jinak ho zklamete, ztratíte jeho důvěru a dítě vám přestane věřit, nebude se s vámi cítit bezpečně. Dítě pro svou psychickou pohodu, pro pocit bezpečí a sounáležitosti s vámi vám musí také věřit.
  • Zpočátku se může i stát, že dítě ke kontaktům s rodičem, který „odešel“, nebude příliš nakloněno. Zde musí druhý rodič dokázat dítě ke kontaktům pozitivně motivovat. Vaše vyjadřované kladné očekávání, že s druhým rodičem si užijí společný čas, je pro dítě důležité.
  • Důležité je i neopomíjet kontakt dítěte s prarodiči. Ti hrají v životě dítěte sice jinou roli než rodiče, ale i tak pro něj potřebnou.
  • Dejte si pozor za zaměňování uspokojování citových potřeb dítěte za materiální. Dárky ano, ale přemrštěným „kupováním si“ dítěte nic v dlouhodobějším horizontu nezískáte. V případě, že vás k tomu vede úmysl vynahradit dítěti svou nepřítomnost v rodině, tak přijměte tvrzení, že pro dítě uděláte víc, i když s vámi bude mít příjemné zážitky a pocit bezpečí, a to dárky nenahradíte.  Psychická pohoda je jednou ze základních potřeb a pro dítě je nenahraditelná.
  • Rozvod rodičů je pro dítě už tak velká změna v jeho dosavadním životě a psychická zátěž, že přidávat mu okamžitě další „nálož“ v podobě cizí osoby ve vaší blízkosti není rozumné. Děti se napřed potřebují vyrovnat se změněnou situací doma, sžít se s ní, zvyknout si na ztrátu blízkosti jednoho z rodičů. Až potom je možné mu pomalu, citlivě „novou“ osobu představovat.
  • Oba rodiče by k dítěti měli uplatňovat stejný výchovný přístup, ve kterém musí mít místo citová saturace, přiměřená míra požadavků a volnosti. Velmi špatně pro dítě je, když jeden rodič mu dovoluje to, co u druhého rodiče nesmí. Na místě je tedy i po rozvodu komunikace mezi rodiči, společná dohoda o vzájemném dodržování shodných pravidel.

Uvedená pravidla jistě nejsou vyčerpávající, ale rodičovský cit by vám měl napovědět, co v jaké situaci dělat. Pokud budete potřebovat, obraťte se o radu na odborníky…

Nebojte se kurátora

 Sociální kuratela

… zaměřuje se na případy dětí vyžadujících zvýšenou pozornost (§ 6 odst. 1, písm. c), d) zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí). Jedná se o děti, které zanedbávají školní docházku, experimentují s návykovými látkami nebo je zneužívají, živí se prostitucí, spáchaly nějaké provinění či čin, který by jinak byl trestným činem, vícekrát spáchaly přestupek nebo jinak ohrožují občanské soužití a vedou zahálčivý a/nebo nemravný způsob života. Kurátor pro děti a mládež rovněž pracuje s dětmi, které se dopouštějí útěků z domova, a s dětmi, které vykazují další poruchy chování, mají výchovné problémy ve škole -  např. mají konflikty s vrstevníky, nerespektují výchovné autority apod.

Kurátor pro mládež spolupracuje také s dalšími subjekty, s nimiž dítě významně přichází do styku, např. se školami, neziskovými organizacemi; navštěvuje dítě v domácím prostředí či v jiném prostředí, kde se dítě zdržuje.

Jaká je role kurátora?

Cílem pracovníků sociální kurately je působit na dítě, rodiče, příp. i na jiné osoby a realizovat příslušná opatření, jejichž pomocí lze dosáhnout odstranění nebo alespoň zmírnění problémů v rodině či poruchy vývoje dítěte. Kurátor zprostředkovává odbornou pomoc - např. psychologické poradenství, sociální terapii, krizovou pomoc, umístění dítěte na pobyt do střediska výchovné péče, ambulantní či pobytové služby pro pomoc při experimentování s návykovými látkami, při jejich zneužívání nebo při závislosti na nich, aj. Zaměřuje se na trávení volného času dítěte a pomáhá mu odstraňovat problémy související s jeho nežádoucím chováním - např. při vyhýbání se docházce do školy; směřuje rodiče k možnostem využívání mimoškolních aktivit dětí, zprostředkuje pomoc neziskových organizací pro doučování dítěte nebo pro vhodnou nabídku volnočasových aktivit, aj.

Komunikace s rodiči a nezletilým dítětem probíhá prostřednictvím rozhovoru o událostech, které se staly; dítě je upozorněno na případné následky jeho protiprávního chování. Výchovný pohovor zaměřený na motivaci ke změně chování dítěte je obvykle veden v kanceláři kurátora.

U dospívajícího je kurátor nápomocen při jeho plánech do budoucnosti, probírá s ním možnosti bydlení, studia či zaměstnání po dosažení zletilosti, resp. po ukončení studia.

Pokud nelze jinak, využívá kurátor opatření dle zákona o sociálně právní ochraně dětí, a to vůči rodičům, jiným osobám zodpovědným za výchovu, vůči dítěti, příp. i vůči jiným osobám, které řádnou výchovu dítěte narušují. Dává podnět soudu k uložení vhodných opatření (soudní napomenutí, dohled) nebo návrh na předběžné opatření, kterým je nezletilý/mladistvý umístěn mimo rodinu.

Zvláštní pozornost kurátor věnuje dětem umístěným v ústavních zařízeních a na takovém umístění dítěte (zajištění dokladů, místa, doprovodu dítěte) se podílí ve spolupráci se soudem. S dítětem je průběžně v kontaktu, spolupracuje s pracovníky příslušných zařízení, s rodiči dítěte, příp. jinými příbuznými. V rámci práce s rodinou spolupůsobí na zlepšení podmínek v rodinách obtížně vychovatelných nezletilých a mladistvých, s cílem umožnit jejich návrat do rodiny, případně nalézt jiné možnosti pobytu dítěte mimo ústavní zařízení.

Kurátor v trestním řízení

Intenzivně se sociální kuratela věnuje dětem, které spáchaly čin, který by jinak byl trestným činem, a dětem ve věku nad 15 let, které spáchaly opakovaně přestupek nebo které spáchaly provinění (trestný čin).

V řízení ve věcech dětí mladších 15 let (nezletilých dětí) kurátor vypracovává zprávu o poměrech dítěte, účastní se i jednání před soudem a navrhuje uložení vhodného opatření.

V přestupkovém řízení s mladistvým do 18 let se kurátor účastní ústního jednání o přestupku.

Významnou úlohu má kurátor při trestním řízení s dítětem starším 15 let (mladistvým): účastní se vybraných úkonů trestního řízení, pro jeho účely vypracovává zprávu o poměrech obviněného a účastní se i soudního jednání, kde navrhuje uložení výchovného, ochranného nebo trestního opatření.

Při řízení s nezletilými dětmi, které spáchaly čin jinak trestný, a ve vztahu k mladistvým, kteří spáchali provinění, spolupracuje kurátor rovněž s Probační a mediační službou.

U mladistvých ve výkonu vazby, ve výkonu trestního opatření odnětí svobody nepodmíněného nebo ve výkonu zabezpečovací detence, kurátor dítě navštěvuje, projednává s pracovníky zařízení možnosti jeho odborné přípravy na budoucí povolání, vyjadřuje se k možnosti podmíněného propuštění dítěte a účastní se soudního jednání o takovém návrhu. Dále spolupracuje s dítětem, rodinou, příp. s dalšími osobami na zajištění bydlení, vzdělávání, příp. zaměstnání dítěte po jeho propuštění.

K pomoci vede spolupráce

Při práci s rodinami spolupracuje kurátor zejména se školami a školskými zařízeními, včetně zařízení ústavních, se zdravotnickými zařízeními, včetně poraden pro závislosti a psychiatrických léčeben, se středisky výchovné péče, poradenskými a klinickými psychology, krizovými centry, domy na půl cesty a neziskovými organizacemi pro pomoc mládeži propuštěné z výkonu ústavní nebo ochranné výchovy, z výkonu trestního opatření odnětí svobody nepodmíněného, s Policií ČR, se státními zastupitelstvími, s Probační a mediační službou a se soudy. Dále spolupracuje i s orgány obcí, občanskými sdruženími, úřady práce, charitativními a jinými organizacemi.

Úprava výchovy a výživného, úprava styku s dítětem

 

Rodiče mají vůči svým potomkům vyživovací povinnost. Povinnosti a práva rodičů spojená s osobností dítěte a povinnosti a práva osobní povahy vznikají narozením dítěte a zanikají nabytím jeho zletilosti (plně svéprávným se člověk stává zletilostí, tedy dovršením osmnáctého roku věku - v některých případech je již možná svéprávnost od 16 let věku dítěte na základě přiznání svéprávnosti soudem) nicméně, dítě má nárok na výživné od obou rodičů po dobu, dokud neukončí přípravu na své budoucí povolání.

Pokud se rodiče rozvádějí, musí před rozvodem manželství soud rozhodnout o tzv. úpravě péče a výživy. Jedná se v podstatě o rozhodnutí, u koho z rodičů bude nadále dítě v péči a který z rodičů bude kolik přispívat na jejich potřeby. Výše částky se odvíjí od příjmů rodičů a jejich majetkové úrovně. Obecně platí, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Výživné lze stanovit i zpětně, nejdéle až tři roky.

O úpravu těchto závazků může požádat kterýkoli z rodičů. Úprava není vázána na manželství rodičů, v případě, že je potřeba upravit poměry vůči dětem, může podat návrh k soudu rodič kdykoli. Soud může rozhodnout i tak, že schválí dohodu rodičů, pokud koresponduje se zájmem dětí.

Dále je možné upravit vyživovací povinnost mezi manžely, výživné mezi rozvedenými manželi a výživné a zajištění úhrady některých nákladů neprovdané matce spojených s těhotenstvím a porodem.

Výše výživného se v průběhu života dítěte může měnit, záleží na věku dítěte, na jeho potřebách a na možnostech a schopnostech rodičů – rodič, pokud se na jeho straně změní podmínky, může u soudu zažádat buď o zvýšení nebo o snížení výživného. Pokud rodič neplní svou vyživovací povinnost dobrovolně, je možné obrátit se na soud s návrhem na výkon rozhodnutí (např. srážky ze mzdy, z účtu, z prodeje movitého majetku povinného rodiče). Pokud je splněna podmínka soustavnosti, může se pak jednat o trestný čin zanedbání povinné výživy.

Do hry vstupuje orgán sociálně právní ochrany

Má-li být rozhodnuto o rozvodu manželství, soud nejprve určí, jak bude každý z rodičů napříště o dítě pečovat, a to s uvážením zájmu dítěte. Soud musí vzít v úvahu nejen vztah dítěte ke každému z rodičů, ale také jeho vztah k sourozencům, případně k prarodičům. Vzhledem k tomu, že se jedná o kolizi mezi rodiči, ustanovuje soud dítěti opatrovníka. Opatrovníkem se stává orgán sociálně právní ochrany dětí tzv. OSPOD.

Co je to sociálně právní ochrana dětí a z čeho při své činnosti vychází? SPOD je odvětví veřejného práva – vychází z Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o právech dítěte. Pracovníci SPOD se řídí zákonem o sociálně právní ochraně dětí č. 359/1999 Sb. a Novým občanským zákoníkem.

Předním hlediskem SPOD je:

    • zájem a blaho dítěte
    • ochrana rodičovství a rodiny
    • vzájemné právo rodičů a dětí na rodičovskou výchovu a péči

Stát je odpovědný za ochranu dětí před tělesným nebo duševním násilím – za ochranu jejich zdravého vývoje z hlediska fyzického, psychického a mravního. Stát ale nenahrazuje povinnosti a odpovědnost rodičů a nezasahuje do jejich postavení, do jejich rodičovské zodpovědnosti, nejsou-li práva nebo vývoj dítěte ohroženy. Sociálně právní ochranou dětí se rozumí zejména ochrana práv dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu, ochrana jeho oprávněných zájmů, včetně ochrany jeho jmění, působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny, popř. zabezpečení náhradního rodinného prostředí pro dítě, které nemůže být trvale nebo dočasně vychováváno ve vlastní rodině.

Pracovníci OSPOD jsou proto v kontaktu jak s rodiči, tak nezletilými dětmi. Pro rozhodnutí soudu je nutné znát stanovisko dítěte. Proto jsou pracovníci OSPOD oprávněni navštěvovat dítě a rodinu ve které žije a zjišťovat v místě bydliště dítěte, ve škole a ve školském zařízení nebo v jiném prostředí, kde se dítě zdržuje, jak rodiče o dítě pečují, v jakých sociálních podmínkách dítě žije a jaké má chování. Nejčastěji probíhá rozhovor dítěte s pracovníkem OSPOD na oddělení, kdy se dítě, bez přítomnosti rodičů, může svobodně vyjádřit k jejich rodinné situaci. Rozhovor může probíhat i za přítomnosti dětského psychologa.

Kolizní opatrovník

Kolizní opatrovník je takto nazýván proto, že dochází ke kolizi zájmů mezi rodiči dítěte. Kolizní opatrovník není v pozici, která by předpokládala obhajobu zájmů otce či matky dětí, ale jeho hlavním úkolem je hájit zájmy nezletilého dítěte a vyjadřovat se při soudních jednáních v jeho prospěch.

Úkolem pracovníků OSPOD není určovat, který z rodičů má ve sporu o děti pravdu či kdo je vinen. Je v prvé řadě na rodičích, aby se v otázkách péče a výchovy v zájmu svých dětí dohodli. Schopnost rodičů spolu komunikovat, domlouvat se ve věcech týkajících se zájmu dětí a respektovat jeden druhého jako rodiče je nedílnou součástí rodičovské odpovědnosti.

Ne vždy rozhodne soud (kdy se k soudu nemusí, kdy ano)

Pokud se rodiče dohodnou o styku s dítětem, není třeba soudního rozhodnutí. Mimosoudní dohoda sice nemusí mít písemnou formu, avšak je třeba, aby její obsah byl určitý. Na základě dohody, která nebyla soudem schválena, nelze pak v případě potřeby rozhodnout o výkonu rozhodnutí. Při nedodržení mimosoudní dohody je třeba podat návrh na úpravu styku rodiče s nezletilým, jemuž dítě nebylo svěřeno do výchovy. Dohodu o rozsahu styku lze uzavřít i v průběhu takového soudního řízení. Dohoda, jež byla soudem schválena, může pak být podkladem pro výkon rozhodnutí. Návrh na výkon rozhodnutí je prostředek rodiče, který nemá svěřené dítě do své péče, vůči rodiči, který má dítě ve své péči a nedodržuje rozsudek o úpravě styku druhého rodiče s dítětem.

Nejbližší akce

Středa 30.Srpna 2017
08:00

Jihočeský úsměv

Prázdniny končí, co si tak na ně zavzpomínat a napsat o tom příběh? Děti, vezměte tužku a papír - vlastně "noťas" a začněte psát :)
Zobrazit více
Neděle 3.Září 2017
09:00

Dopoledne pro nejmenší

Budeme společně tvořit, hrát si, malovat a číst.
Zobrazit více
Středa 6.Září 2017
08:00

Recyklart 2017

Výstava dětských prací ze zbytkového materiálu v rámci workshopu s názvem "Kdybych mohl být kouzelníkem", který pořádá výtvarný ateliér Tvor.
Zobrazit více
Pondělí 11.Září 2017
08:50

Montehraní

Věnujte se svým dětem v rámci MONTEHRANÍ : v průběh hodin určují samy děti svou činnost a volbu pomůcek za spolupráce dospělých.
Zobrazit více

Probíhá anketa

Myslíte si, že město České Budějovice je přátelské rodině?

V rámci článku: O projektu

Hlasovat