Ondřej Bočkay: Když se státníkům radí s etiketou…

Jaká je Vaše původní profese? Co jste vystudoval?

Absolvoval jsem pedagogickou fakultu na Jihočeské univerzitě v letech 1999-2004 a byl následně ještě tři roky studentem teologické fakulty JČU z toho jsem jeden rok studoval v Bruselu na filozofické fakultě v rámci programu Erasmus-Sokrates.

Co vás přivedlo k vaší současnému zaměstnání?

Během studia v Bruselu jsem jako student vypomáhal na českém velvyslanectví s různými akcemi. Následně jsem pracovně strávil jeden rok v Dijonu ve Francii v administrativní sféře a tři roky v USA, kde jsem kombinoval práci s večerním studiem anglického jazyka. Po návratu do Čech, jsem při hledání zaměstnání oslovil také Úřad vlády a po úspěšném přijímacím pohovoru jsem nastoupil na Odbor protokolu 1. července 2009.

Co práce na protokolu obnáší?

Odborně tzn. komplexní protokolární a organizační zajišťování výkonu ústavních pravomocí předsedy vlády ČR, státních návštěv ať oficiálních či soukromých v koordinaci s organizačními složkami státu.

Jednoduše řečeno jedná se o podporu logistickou, technickou a společenskou pro předsedu vlády a zajištění zahraničních cest a návštěv na úrovni předsedů vlád. Celkově je potřeba taky počítat s velkou časovou náročností této práce.

Jsou protokolární pravidla složitá, co když si host neví rady?

Jsou a nejsou, záleží na úhlu pohledu. Samozřejmě existují pravidla, kterými se máte správně řídit, ale i při naší práci nastávají situace, jako jinde v životě, kdy je třeba zapojit spíše selský rozum a použít vhodné řešení ač se třeba úplně nedodrží zavedené zvyklosti. Samozřejmě je třeba zachovat určitou formu, ale i praktičnost je důležitá.

Pokud si host neví rady, je třeba mu poskytnout radu, pokud je to možné a zachovat klidnou hlavu, vše řešit v poklidu a zbytečně tak nestresovat účastníky akce.

Můžete uvést nějaké zvláštnosti a požadavky, které provází významné návštěvy?

Obecně je třeba se vždy seznámit se zvyklostmi a etiketou států, které navštívíme nebo zahraničních států, které se chystají uskutečnit návštěvu v České republice. Samozřejmě existují specifické požadavky u mnoha států zvláště u stravování jako např. u arabských zemí, kde bychom asi těžko nabízeli klasickou českou kuchyni.

Jste skoro rodák z ČB, jaký máte vztah k městu?

Rodák je trochu silné slovo. Přistěhovali jsme se do ČB s rodiči ze středních Čech, když mi bylo 7 let a nastoupil jsem v půlce první třídy na ZŠ Oskara Nedbala. Od té doby se počítám mezi „Budějičáky“ a město mi přirostlo k srdci.

V ČB a okolí se mi vždy moc líbilo a na rozdíl od Prahy je zde cítit volnější rytmus života, což mi vyhovuje. Když mám volný víkend, snažíme se trávit volný čas v jižních Čechách. Konečně, potkal jsem zde i svojí manželku, která pochází z Vimperku.

Plánujete rodinu?

Vzhledem k tomu, že jsem se minulý rok oženil kousek od Hluboké nad Vltavou v Poněšicích, tak už by bylo asi na čase, takže plánujeme. J

Jak to vidíte s návratem do jižních Čech?

Dle citátu klasika „v Českých Budějovicích by chtěl žít každý“, takže se tomu v budoucnu nebráníme a dokážu si opravdu reálně představit, že bychom se vrátili zpět do jižních Čech a užívali si hezkého a klidného města přívětivého pro rodinu, jako třeba Českých Budějovic.

Foto: archiv O. Bočkaye